| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
Registrovaní uživatelé
1 online - více info
Drabble(s) - Pro memorin
Pro memorin :: Autor: LauraŽánr: Psychologické, Drama
Žánr2: Preslash
Postavy:
Lucius Malfoy, Severus Snape
Přístupnost: Od 12ti let
Obdobi: Před studiem Harryho Pottera
MALFOYOVÉ NEDĚLAJÍ CHYBY
Lucius Malfoy věří, že neexistuje svědomí. Věří, že neexistují city, ale hlavně…věří, že neexistuje láska.
A to je jediná věc, která ho drží při životě.
Kdyby totiž věřil, kdyby si jen na maličkou chvíli připustil, že možná existuje ještě něco víc, než jen síla a moc, pak by si musel připustit, že jeho život je jen jedna velká, špatně napsaná a ještě hůř zrežírovaná tragi-komedie.
Musel by si připustit, že když v ten osudový den, kdy stál v kapli plné lidí, po boku Naricissy Black a chystal se z ní jediným slůvkem udělat Naricissu Black-Malfoy…že v tu chvíli si zlomil srdce. A ne jen to své…
Obřad byl honosný, jak se na čistokrevnou, bohatou, aristokratickou rodinu sluší.
Honosný a dlouhý.
Každá vteřina představovala maličké přiblížení se té ostré čepele nože k jeho srdci, až k tomu nevyhnutelnému a bolestivému ANO.
Snažil se působit klidně a vyrovnaně. Jako Malfoy, jako muž. Celou dobu se snažil nedívat tam…na to místo úplně na konci lavic plných hostů.
Na to místo, kde v přítmí balkónu, zahalená v černém plášti, stála ta postava…stál on.
::
Už od chvíle, kdy vstoupil Lucius do kaple, bojoval sám se sebou. Věděl, že tam Severus bude. Věděl, že si to nenechá ujít přesto, že to bude oficiální a nezvratný konec jejich vztahu. Konec všeho.
Protože to byl Malfoy, tak bojoval statečně a dlouho. Stál odhodlaně, s pohledem upřeným na ni a neodvážil se ani pohnout. Neodvážil se podívat na osobu, která jim uzavírala sňatek, neodvážil se podívat na lidi, kteří seděli v lavicích a šťastně se usmívali.
Díval se jen na ni…a přesto ji neviděl.
Díval se skrz ni někam do prostoru, do míst, kde byl šťastný (kdyby Malfoyové věřili na štěstí), kde se cítil poprvé a naposledy v životě sám sebou a kde…miloval (kdyby Malfoyové dokázali milovat).
Obřad byl ale dlouhý a jemu docházely síly…jak dlouho?
Jak dlouho ještě?
Už to dlouho nevydrží…cítí to.
Cítí, že veškerou svou energii už vynaložil, že síla na to, držet se pohromadě a nezhroutit se, pomalu uniká.
Už zbývá jen maličko…už to nevydrží…musí se podívat, musí, i kdyby pak měl zemřít, musí…
A tak se podíval.
A uviděl ho.
Stál tam…úplně vzadu, sám.
Jako vždycky. Vždycky byl sám, kromě chvil, kdy byli spolu.
Neměl přátele, měl jen jeho. Měli vzájemně jen sami sebe.
V šeru, ve kterém stál nebylo dobře vidět, ale Lucius nepotřeboval vidět dobře. Znal přesně každý detail i se zavřenýma očima.
A tak je pro jistotu zavřel i teď.
Na pozadí víček se mu jako na obrazovce promítly obrázky a scény, které se snažil tak usilovně ignorovat.
Jejich společné dny…jejich společné noci.
První dotek.
První polibek.
První noc, kdy se rozhodli, že už dál nedokáži vzdorovat té touze, která je spaluje zevnitř a že jí musí uhasit. Musí ji uspokojit. Musí se oddat jeden druhému.
První a jediná slza, kterou u něj kdy viděl, když mu oznámil, že se bude ženit.
Žádné nářky, vzlyky, prosby a úpění, ne…
Jen ta jediná slza, která pomalu stékala po jeho tváři a Lucius měl chuť natáhnout ruku a setřít ji, ale bál se…bál se, že bude pálit, že bude bodat, že bude mrazit, že bude zraňovat.
Jako šílený kaleidoskop vzpomínek a pocitů se před ním začaly míhat ty hořko-sladké společné chvíle.
Všechna zloba a zášť, která mezi nimi nesčetněkrát vybuchla jako sopka a pak stejně jako láva, která stéká po rozpálené zemi…rozčilení a hněv stékal po jejich rozpálených tělech a jim nezbývalo, než ho znovu uhasit.
Uhasit ten oheň, který mezi nimi plál a který (jak se jim tehdy naivně zdálo) nikdy nezhasl.
Jenže on zhasl.
Zhasl? Nebo ho udusili?
Ještě ne…ještě tam pořád malá jiskřička hoří…ještě pořád malinkatá, neohrožená a nikdy se nevzdávající jiskřička někde existuje.
Někde doutná…
Někde skomírá…
Neuhasí ji voda…ale jediné slůvku. Jediné ano.
::
Tak tam jen stál s rukama položenýma na jejích a s pohledem upřímným na něj.
Je dobře, že Malfoyové nevěří na lásku, protože kdyby věřili, kdyby Lucius věřil, tak by teď dost možná pochopil, že právě ztrácí jedinou lásku, kterou kdy v životě měl. Jedinou spřízněnou duši. Jediného člověka, který mu rozuměl, který znal jeho potřeby, jeho myšlenky, jeho touhy i jeho dobře utajovaný strach…který znal jeho.
Když pak kněz dokončil řeč a vážným hlasem exekutora, vykonávajícího popravu se zeptal, jestli si bere Narcissu Black za ženu...Lucius hleděl pořád do těch tmavých očí v dálce.
Viděl v nich tu tichou…otázku tu nevyslovenou prosbu.
A otázka najednou nezněla: „Berete si zde přítomnou za ženu…“
Ne, otázka zněla: „To je to co chceš? Opravdu chceš vyměnit všechno, co mezi námi je za to, aby jsi mohl jít za svou touhou po moci, za svým snem o zplození dědice, za svou povinností být za každou cenu Malfoy? Hrdý, neposkvrněný a bez chyby?“
A jako nevýslovně kruté deja-vu viděl znovu tu slzu, jak opět stéká po jeho tváři.
Jiné místo, jiný čas, stejná slza.
V tu chvíli si uvědomil, že by to tak bylo vždy. Donutil muže, který byl blíže jeho srdci než kdokoliv jiný, slzet.
Dvakrát.
Vždycky to bude takové.
Vždycky by to bylo jen o slzách, o bolesti, o zapírání a utajování, o neukojené touze, o lhaní, o bolesti a zoufalství.
Nechce aby osoba, na které mu záleží nejvíc, trpěla. Už ne. Už nikdy víc.
A tak s pohledem stále upřeným do těch temných očí, naplněných vším, co si kdy jen mohl přát a co už nikdy víc mít nebude, řekl:
::
…je dobře, že Lucius Malfoy nevěří na lásku, nevěří na city a nevěří na svědomí, protože jinak by teď byl zlomený muž.
Jinak by si teď po těch letech, kdy si zpětně přehrával ten okamžik, musel přiznat, že udělal chybu.
Osudovou chybu...
Životní chybu...
Smrtelnou chybu…
...a Malfoyové nedělají chyby.
A/N:Vy víte, že tohle není můj šálek čaje a tím pádem jsem hrozně nervózní z výsledku, takže za jakékoliv komentáře a kritiky budu dvakrát tak vděčná.
Hodnocení: 10.00 [3 hlasů]
sedoocka dne 03.03.2008
Opravdu nádhera! nemám slov - strašně mě to dojalo! nádhera...
Welvia dne 25.03.2007
Krásná(jak taky jinak) povídka...jen....já mám prostě radši pár H/D ,takže kdyby si ty hlavní postavy pozměnila,vyhovovalo by mi to víc,ale to bohužel nezáleží na mně...:)Přesto, jak už jsem řekla, krásná!
Laura dne 04.01.2007
To Elis1010 - tak to mě jen těší. Víc lidí na tomhle fanu znamená víc zábavy, povídek, čtení, básniček, komentářů... prostě sdíleného nadšení pro Harryho Pottera a celý jeho vesmír. Díky moc za komentář, jsem ráda, že jsi napsala.
Elis1010 dne 02.01.2007
teprv nedávno sem se regla ale i na tom máš podíl protože ty povídky jsou prostě úžasné, díky moc
Laura dne 30.10.2006
Pro M.R.K.E.V.:ty tvoje komentáře zbožňuju, jsou jako třešnička na dortu, vážně. Vždycky mě neskutečně potěší, děkuju...moc moc moc.
Pro memorin:no drabble mi každopádně napiš, drabbly...to je moje. Ale to už asi víš :-) A nespěchej, já tady ještě nějakou dobu hodlám zůstat :-)
Memorin dne 30.10.2006
Stejně se stydím!
Ale omluva, za to bude, napsané drabble pro tebe. Sice asi nebude mít 100 nebo 150 slov, ale doufám, že potěší.
Zatím mám nápad a musím ho co nejrychleji realizovat. Bohužel nemám teď moc času na psaní, ale pokusím se pospíšit si.
Ano, máš pravdu, taky mi to vrtá hlavou, proč to tak je...
Tento tvůj komentář, mě povzbudil, potěšil a dodal sílu.
Děkuji!!!
:-)
M.R.K.E.V. dne 30.10.2006
To bylo naprosto... dechberoucí. Strašně se mi to líbilo. Je to můj 2. neoblíbenější pár. Vůbec není poznat, že to není tvůj šálek čaje. Vážne perfektní.
Laura dne 29.10.2006
Omlouváš se? To nemyslíš vážně! Nemůžeš být na tomhle fanu pořád a navíc jsem ti ten drabble slíbila už hodně dávno, takže bych se měla omluvit já, že ho dodávám tak pozdě.
Tak silnou emotivní reakcí jsem sice nečekala, ale o to víc mě potěšila. Lucius to má docela těžké (ve slashové páru se SS), protože ta svatba s Narcissou tam vždycky bude trochu trn v oku, ale mě to posloužilo k vymyšlení zápletky (i když kratičké). Jsem ohromně ráda, že se ti to líbilo a ještě radši, že jsi mi napsala.
Víš, nedávno jsem se tomu tak trošku divila...většinou mi tady povídky komentuje tak průměrně 10, max 15 lidí a přitom tam je počet přečtení kolem 300, 400. To je opravdu takový problém napsat dvě tři slova na povzbuzení??? V tomhle za anglickými fany opravdu zaostáváme. Lidi si neuvědomují, jak je to povzbuzující a o kolik víc by autoři psali, kdyby věděli, že tím někomu udělají alespoň malinko radost. No ale to já nezměním, takže nad tím radši nebudu filozofovat.
Memorin dne 29.10.2006
Stydím se!
Stydím se!
Stydím se!
A to jen proto, že jsem si to přečetla až teď.
Můj komentář by měl být mezi prvními, nebo lépe řečeno první, protože je tento slash věnován mě.
Moc se ti omlouvám!
Ano, zvládla jsi to!
Napsala jsi slash, na tento pár a moc se ti povedl!
Vyrazil mi dech a rozplakal mě.
Je pro mě opravdu jedinečný, stejně jako ty, milá Lauro.
Správně vykreslené povahy dodávají povídce život, tak jak to má být.
Stejně jako mě dávají pocit, že žiji.
Až teď mohu říct.
„Konečně se mohu nadechnout plným douškem a setřít slzy.“
Ale ten zvlaštní pocit přetrvá.
Navždy!
Tisíckrát díky!
Laura dne 29.10.2006
:-) díky Karin, jsi milá. Možná že tenhle pár mi jde psát jen proto, že je tak podobný H/D, jinak třeba pár Narcissa/Brumbál bych asi nezkousla :-) díky za hezká slova
Laura dne 29.10.2006
Impossible: děkuji za krásný komentář, přáníčko mám napsané a budu se snaži udělat, co je v mých silách, ano? :-)
Pro jajdu: jsem ráda, že se ti to líbilo. Tvůj komentář mě vždycky hrozně potěší. Mám ráda lidi, kteří jen nečtou, ale taky komentujou...moc, moc děkuji.
Pro Mysty: Právě že to je otázka, Mysty...chtít a muset. Musíš jen zemřít, nic víc. Všechno ostatní děláš, protože chceš (případně nechceš). Tak to vidím já...díky za komentář, kočko. Vždycky ocením názor a dojmy :-)
Karina dne 29.10.2006
Není to tvůj šálek čaje? Lhářko...:) bylo to...zase tak hezky plné emocí...ta poslední úvaha o tom, že Malfoyové nedělají chyby je víc jak na jedničku...krásné.
Mysty dne 29.10.2006
A otázka najednou nezněla: „Berete si zde přítomnou za ženu…“
Ne, otázka zněla: „To je to co chceš?“
Co když nechce, ale musí chtít? Co když žádná jiná možnost není? A co když ta jedna slza, co opět stéká po jeho tváři, potvrzuje, že ačkoliv Malfoyové nedělají chyby, tak…
…by si teď po těch letech musel přiznat, že udělal chybu.
Osudovou chybu...
Životní chybu...
Smrtelnou chybu…
...a Malfoyové nedělají chyby.
Nikdy. A to je krutost v jejich pravidlech. Znáš Malfoye a to, že to opravdu není Tvůj šálek čaje, nevadí. Někdy přece neuškodí dát si i kávu, ne? :)
jajda dne 29.10.2006
Nádherně vykreslené postavy. Mě se to líbilo, akorát je smutné, že v tomhle vztahu jke vždycky jen samá bolest a neštěstí :'( Krásně si to napsala, Lauro:)
impossible dne 29.10.2006
Jo a ještě něco, mohla bych si taky přát nějaké dílko? Na slovíčka písmeno, vlny a konec. Je jedno jaký žánr a nespěchám (jen, že mám 4.11. narozky :D), ale samozřejmě to nebude vadit ani později ;)
impossible dne 29.10.2006
Nebuď nervózní, protože nemáš z čeho, je to taková smutná krása. Moc se to povedlo :)
Už jen tím, že "Donutil muže, který byl blíže jeho srdci než kdokoliv jiný, slzet." Díky, opravdu.
Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners.
The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work.
No copyright infringement is intended.